Ten čas zase tak utekl!
A než jsem se nadála byly dva dny před naší výpravou do Skotska. Takže všichni zakončili svůj pracovní týden už ve čtvrtek (já ve středu, neptejte se :D) a v pátek opravdu brzo ráno jsme naskákali nakonec v sedmi lidech do auta, nacpali tam naše osobní věci a vydali se na dlouhou cestu. Řeknu vám, žádné pohodlí to nebylo. V autě se absolutně nedalo hnout, všude byly naskládané nějaké věci a taky nás tam bylo až moc na to, aby jsme si vůbec mohli nějaký ten komfort dovolit. Museli jsme si tu cestu nějakým způsobem zpříjemnit. A tak jsme začali popíjet asi dvacet minut po tom co jsme vyjeli. A to byl nejspíš hlavní důvod proč se nám nakonec normálně sedmihodinová cesta protáhla na krásných 12. Čůrací a kouřové přestávky jsme měli asi tak co hodinu. Řidič z nás chudák musel být celý pryč, protože jsem někdy měla pocit, že veze spíš zvířata než kamarády z práce. Ale zvládl to na jedničku, celou dobu se o nás staral a zařizoval všechny důležité věci a za to jsme mu vděční. I přes nekonečně dlouhou cestu, kdy jsme se už jen modlili aby jsme byli co nejdřív na místě, to byla jedna z nejlepších dlouhých cest autem co jsem kdy zažila. Byli jsme schopní se smát několik hodin v kuse, zpívali jsme a měli radost, že jsme všichni POHROMADĚ!
Ještě než jsme úplně dorazili na místo ubytovaní, projeli jsme pár národních parků, zastavili se u několika jezer a nasávali prvotní pocity ze Skotské přírody. Kolem sedmé hodiny jsme pak dorazili do vesničky Ardbrecknish, kde nás přivítala milá majitelka domu, ve kterém jsme měli přebývat. Za mě bylo ubytování to nejlepší jaké jsme mohli chytnout. Tři pokoje, vlastní koupelna a plně vybavená kuchyně, obrovský obývací pokoj se vším co by v něm mělo být. Mrzelo mě, že tam nemůžeme zůstat déle a to jsem ještě z daleka nic neviděla! Vybalili jsme všechny věci, nachystali večeři a všichni jsme se spokojeně usadili, pili rum a debatovali o nadcházejícím dnu. O tom co nás vlastně všechno bude čekat.
V sobotu jsme vstali poměrně brzo, společně se nasnídali, pořádně se oblékli a zase naskákali do auta a vyrazili směr Ben Nevis. Cesta tam trvala necelé dvě hodinky a mezi tím se stihlo parádně zkazit počasí. Bohužel z Ben Nevisu nic nebylo. Nebyl vidět, dlouho pršelo a tak jsme se rozhodli, že si obejdeme aspoň ty menší kopečky kolem Ben Nevisu. A bylo to stejně úžasné! Na chvilku nám i vylezlo sluníčko, takže všechny zasněžené vrcholky hor vylezly z mraků, všude kolem mě se pásly ovečky a slyšela jsem jen zpěv ptáků a šumění malých vodopádů. Jako z pohádky! Potom už jsem ani neměla potřebu šlapat do kopce víc a víc (a ne, neříkám to proto, že jsem lenoch), jen jsem si lehla na placatý kámen uprostřed kopce, kde turisté normálně nechodili a s úžasem v očích a vděčností v srdci pozorovala přírodu kolem sebe. Běžící mraky nade mnou a zeleno-bílé, špičaté hory všude kolem mě. Nedokážu vám žádným způsobem popsat co všechno se mi odehrávalo v hlavě, všechny pocity, které jsem v tu chvíli měla. Ale bylo to úžasné. Po zážitku pod Ben Nevisem, jsme se jeli podívat do nedalekého přímořského městečka Fort William, potom ještě do města Oban, kde jsme se šli podívat na jejich tamější "Coloseum" a poté už jsme se opravdu vydali směrem na hotel a těšili se na úplně poslední den.
Neděle utekla velice rychle vzhledem k tomu, že jsme museli vyrazit co nejdřív, protože cesta domů byla dlouhá a pár odvážlivců šlo v pondělí do práce. (Já jsem samozřejmě nebyla..) Poslední městečko kde jsme zastavili bylo Invereray. Shlédli jsme jejich skvostný Invereray castle, nakoupili poslední suvenýry, dali si příjemný oběd a pomalu se vydali na cestu domů.
Poslední místo, o kterém bych se chtěla zmínit na mě udělalo zajímavý dojem. Protože to nebylo místo, kde by se normální turisté zastavili. Byly to staré doky. Místo, které na mě dýchlo zvláštní atmosféru a viděla jsem v něm spoustu příběhů. Procházeli jsme polorozpadlou starou halou a zvědavě nakukovali do všech koutů tohoto místa. Miluji tyhle staré budovy s příběhy a představovala si podle nasprejovaných obrázků a nápisů, co se asi tvořitelům honilo hlavou.
Skotsko na mě udělalo opravdu dojem a já se zamilovala do této země pro její úžasnou přírodu. Představovala jsem si jaké by to asi bylo tam žít. Mít malý domek někde v horách, kolem kterého se pasou ovce. Každý den vstávat a mít před sebou ten úžasný výhled zasněžených špiček hor a zelených kopečků. Je to místo, kde se určitě ráda vrátím a které chci znát víc než jen jako turista.
Video ze Skotska již brzy v sekci Videos!
A úplně nejlepší na tom všem je, že za devět dní, mě a mého milovaného čeká další cesta do úplně jiné země. Kam? To zase napíšu do dalšího článku. :)
